Orientace se neztrácí

Nejlepší táta na světě, kterému by dneska bylo skoro devadesát, začal ještě na studiích vypomáhat v tehdy vznikajícím Fyzikálním ústavu Akademie věd. A když se před deseti lety loučil se světem, ještě den před koncem kódoval program pro simulaci tlumení ferromagnetické rezonance v tenkých vrstvách pevných látek… A občas říkal větu, která nás šíleně vytáčela: „Nechápu, že mi za tu práci někdo platí. To já bych měl někomu platit za to, že můžu dělat fyziku.“

Nejsem takový troup, abych sám podobná slova někdy vyslovil, či dokonce napsal – určitě by se našel někdo, kdo by mi naúčtoval každé napsané písmenko, nejspíše i zpětně. Ale pravda je, že Orientace LN je v jistém slova smyslu práce za odměnu.