Tváře, jež se netváří

Petr Nikl je známý výtvarník. Vystřídal různé tvůrčí etapy a nyní se vrátil ke klasické štětcové malbě. Výsledky ukazuje výstava Náhradní tvář ve Východočeském muzeu na zámku v Pardubicích. Tvoří ji tři cykly, každý z nich zaměřený na tváře. První vznikl za covidu na pražském Karlově mostě. Nikla zaujali žebráci se psy. Zatímco žebráci klečeli s pohledem upřeným dolů, psi jim nahrazovali energii a přidávali efekt „psích očí“. Fungovali tak jako náhradní tváře, něco, co vnáší do každodennosti záblesk sakrality, jak se píše v kurátorském textu. Druhý cyklus tvoří portréty Pernštejnů, osobností renesančního rozmachu Pardubic. Nikl jejich portréty vytvářel podle dostupných pramenů, a pokud se žádná podobizna nezachovala, tak je fabuloval. Prostě opět náhradní tváře. A třetí cyklus představují portréty Niklových dětí, přátel či blízkých lidí. Vznikaly v jejich intimních chvílích, třeba i ve spánku, v situacích, kdy tváře neměli pod kontrolou, kdy byly v neutrálním stavu. Pardubice tedy představují „tváře, které se netváří“, a to v podání renomovaného výtvarníka.