Rybovka

Neexistuje skladba, ke které bych cítil to, co k Rybovce. Důvody by mohly být zřejmé – táta zpíval ve sboru, na Rybovku v jejich podání jsem chodil odmalička, znám ji téměř nazpaměť, mám v textu oblíbené pasáže (když popisují Ježíška a zpívají, „jak milostné“ má „očičky“, nebo jak se kapela, o které mše vypráví, rozhoduje, co dítěti zahraje: „Naštymujte hudby jasné, ať nám to jde všecko krásně, jenom řádně do toho, hrajme, co je slušného!“), klasickou hudbu mám rád, sbory obzvláště. Příběh se mi taky líbí – už od začátku, kdy mladý pasák budí staršího a ten nadává, jak se celý den v potu tváře lopotil a proč mu ten tenor nedá spáti, ale pak i on uslyší moldánkový jemný hluk a uvidí, jak měsíc plápolá a rozhodne se vzbudit všechnu chasu, vzít hudební nástroje a děťátku zahrát. To se mi mimochodem líbí hrozně moc, že sice pro Vykupitele berou nějaké dary (ty jim „Tomek poveze“), ale že mu hlavně nesou darem hudbu a že jsou pak nervózní ohledně repertoáru, tím jsou mi Janek, Jožka, Ferda, Kuba i další muzikanti moc sympatičtí.