Ty naše rady české (rozhlasové)

ÚHEL POHLEDU

Zlatý citron. Český filmový a televizní svaz FITES udělil předsedkyni Rady Českého rozhlasu Haně Dohnálkové a radním Tomáši Kňourkovi (vlevo) a Vítězslavu Jandákovi anticenu za nechvalný čin, v jejich případě za iniciaci a schválení odvolání šéfredaktora stanice Vltava Petra Fischera. FOTO ČTK

Poslední akvizice do Rady Českého rozhlasu znovu otevírá otázky po smyslu a účinnosti stávajících mediálních rad. Máme tři – vedle takzvané „velké rady“ coby ústředního orgánu státní správy pro kontrolu všech televizních a rozhlasových stanic i audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání ještě dvě „malé“ – Radu Českého rozhlasu a Radu České televize. Noví členové té rozhlasové skutečně vzbuzují údiv, třeba Jan Krůta, jenž má na svém kontě ostudné normalizační aktivity, zejména spoluautorství nechvalně známého denunciačního článku o Plastic People v Mladém světě. Za tento čin si posypal hlavu popelem, což je hezké, ale sotva se může považovat za morální autoritu, v radě jednoduše nemá co dělat. Další staronový radní, Tomáš Kňourek, se domnívá, že penis je sprosté slovo, a rozpoutal tak neskutečný cirkus s údajnými vulgaritami, které se vysílají na Vltavě, což „velká“ rada sice smetla ze stolu, ale touto absurditou se vážně zabývalo nemálo lidí a řešila se v médiích.