Vojenští zběhové a Čapkova Matka

Ad LN 14. 5.: Zběhové

To tomu autorka dala... Starý pamětník, občan čtyř států... „Potkávám jich hodně, hodně mladých mužů, evidentně plných síly...“ Nebo ta bezelstná osobní pointa: „Nemohu ovšem ručit ani za sebe... že bych nesháněla právě ty zločinné převaděčské služby.“ (!) Samozřejmě, že se nikomu nechce umírat. A jsou i odpírači vojenské služby z přesvědčení, z principu. To ale není případ těch šesti set tisíc Ukrajinců. Jejichž země (vlast) se nachází v situaci, která je naprosto průzračná. A která je potřebuje. Pokud Ukrajina vyhlásí pro určité ročníky všeobecnou mobilizaci, je jen věcí jejich svědomí, jak na to budou reagovat. Rozumný stát specifické případy zohlední; takoví pak mohou sloužit i beze zbraně (spojaři, ženisté, zdravotníci atp.). Ale znovu, těch nebude šest set tisíc. Proč autorka nepřipomene jiné příklady? Atmosféru u nás v době mobilizace na podzim 1938? Situaci v Izraeli, kde v armádě slouží (a případně jdou do akce) i ženy? Anebo ještě lépe – proč nepřipomene legendární Čapkovu Matku? „Zůstat živý je důležité,“ uzavírá autorka. Jsou však situace, že čest a svědomí mají hodnotu větší, vyšší. To není patos, nýbrž odraz reality našeho světa.