Jak inkoustový sedlák potkal murénu

Island vnímáme z pevninského odstupu jako zemi literatuře zaslíbenou. Fakt, že Gyrđir Elíasson už za svou tvorbu obdržel největší skandinávské literární ocenění, to jen potvrzuje. Není tedy divu, že česky vychází jeho již třetí kniha. Měděné pole je souborem krátkých prozaických textů, v nichž autor předvádí svérázné umění literárního bublifuku.

Tesař, nebo „inkoust“? Na Islandu i ten chlápek v kostkované košili, co vypadá jako truhlář, může býti spisovatelem. FOTO WORDPRESS.COM

Kniha Měděné pole Gyrđira Elíassona je plná podivných příběhů, ale nejdřív je tu jeden, který v tomto svazku chybí... Chystáte se číst soubor Měděné pole, neboť vás islandský autor zaujal už předchozími dvěma tituly – a najednou se vám do mysli s téměř hulvátskou neotesaností nahrne myšlenka, že byste si měli z knihovny po letech vyndat výbor z povídek argentinského spisovatele Julia Cortázara s názvem Změna osvětlení. Zprvu se vám to zdá nesmyslné. Ale nedá se nic dělat, musíte odstranit několik vrstev knih, vytáhnout tu kýženou a číst. Vyberete si namátkou povídku Zakryté dveře, v níž hlavní hrdina v montevidejském hotelu neustále slyší z vedlejšího pokoje dětský pláč. Pak konečně začnete číst i Měděné pole – a příběhů, v nichž je vypravěč v osamělém domácím tichu náhle čímsi vyrušen, tam najdete hned několik.